Pyometra

Jedná se o problém především starších fen, ale někdy se s ním setkáváme i u fen relativně mladých. Hnisavý zánět dělohy je také častou komplikací po aplikaci hormonálních přípravků (např. při přerušení březosti, při oddalování říje).

Pyometra zpravidla vzniká 1-3 měsíce po hárání. Vlivem ovariálních hormonů (estrogeny, progesteron) dochází k nadměrnému zmnožení a stimulaci děložních žlázek, jejichž hlenovitý sekret se v děloze hromadí. Hlen je ideálním prostředím pro bakterie, jež se v děloze v určitém množství vyskytují přirozeně, dochází k jejich přemnožení a charakter sekretu se mění v hnis. Vznikající toxiny se z děložního obsahu vstřebávají do krve a vyvolávají celkovou intoxikaci organismu. Při oddalování říje nebo přerušení březosti je mechanismus obdobný. Spouštěcím impulzem jsou ale v tomto případě hormony dodané do těla zvenčí, tedy lékařem.

Méně obvyklými příčinami hnisavého zánětu dělohy u fen jsou primární infekce, odumření plodu, zadržení placenty nebo poranění při porodu.

K hlavním příznakům pyometry patří zejména zvýšené močení a žíznivost, abnormální výtok z pochvy (pozor - jen u otevřené formy, kdy je průchozí děložní krček), zvětšování objemu břicha, deprese, nechutenství, zvracení.

Terapie spočívá buď v chirurgickém odstranění vaječníků a dělohy, anebo v aplikaci antibiotik a léků, které zajistí vypuzení patologického obsahu z dělohy. Při konzervativním (medikamentózním) ošetření je úspěšnost léčby poměrně nízká a riziko recidiv naopak vysoké. Prevencí vzniku pyometry je kastrace (ovariektomie je dostačující) a vyloučení ošetření estrogeny a gestageny. Snížení rizika představuje i dodržení hygienických zásad při krytí a porodu.