Anesteziologie

Anesteziologie se zabývá jednak navozením ztráty citlivosti na určitém místě těla (lokální, místní anestezie) a také léky vyvolanou ztrátou vědomí (celková anestezie, narkóza), která umožňuje provádění některých vyšetření a chirurgických úkonů.

Lokální anestezii nejčastěji využíváme ke znecitlivění oka při jeho vyšetření, dále při ošetřování některých drobných poranění a také při odběru vzorků na histologické vyšetření kůže.

Sedace vede ke zklidnění pacienta, provádí se buď samostatně nebo jako součást celkové anestezie. K látkám, které používáme k sedaci (a premedikaci před narkózou), patří hlavně medetomidin, diazepam, midazolam, morfin, fentanyl, acepromazin, meperidin.

Celkovou anestezii provádíme buď kontinuálním nitrožilním podáváním propofolu a nebo napojením pacienta na dýchací narkotizační přístroj, který zajišťuje inhalační anestezii směsí kyslíku a isofluranu. Tyto dva způsoby celkové anestezie patří k těm nejšetrnějším a jsou spojeny s minimem nežádoucích účinků. Opakem toho je nitrosvalová anestezie, kterou nelze nijak regulovat a četnost komplikací u ní bývá poměrně vysoká.

Stejně důležitý jako je výběr anestetika je i monitoring pacienta při narkóze anesteziologem. Vitální funkce jsou sledovány jednak klinicky, a také pomocí elektronických přístrojů, jakými jsou pulzní oxymetr, elektrokardioskop, analyzátor respiračních plynů, kapnometr/kapnograf, analyzátor acidobazické rovnováhy a krevních plynů atd. Využití těchto moderních prostředků pak umožňuje přežít narkózu i geriatrickým pacientům a těm v horším zdravotním stavu.